Cesta domů

Je 2. 1. 2014 a naše čtyřčlenná výprava vyráží z pensionu v Příboře do Petřvaldu. Jedeme si pro Alvika !

V chovatelské stanici jsou ještě všechny štěnátka a Alík bude první, kdo pojede do nového domu. Před odjezdem ještě probíráme organizační věci. Očkování, kupní smlouvu, žrádlo. Dozvídáme se, že má Alvik šelest na srdíčku, takže to budeme muset hlídat. Koukáme na jeho zoubky, kontrolujeme varlátka. Můžeme jet!

Necháváme Alíka rozloučit se, potom připínáme obojek a vodítko a vyrážíme do auta. 

Vyjíždíme Alvík trošku kňučí, skáče z bedny, pak zas do ní. U Olomouce už se unavuje a usíná. Spinká až do zastávky po skoro třech hodinách. Na dálničním odpočívadle se mu nelíbí. Kamiony dělají radnál. Všechna ta auta. Neví ke komu se přitulit dřív. Mezi čí nohy se chovat. Po chvilce trápení a zkoušení venčení lezeme zpáty do auta. Alík opět usíná.

Po dalších pár hodinách přijíždíme do Ústí. Parkujeme. Alík spinká jako zabitý. Nasazuji mu obojek, ničeho si nevšímá. Beru ho do náručí. Mžourá očíčkama a já ho pokládám do trávy. Zkusíme první venčení. 

Venku jsme tak 20 minut. Přijíždí moje sestra, kouknout se na štěňátko. A společně jdeme všichni domů. 

Alíka nesu v  náručí, do schodů ještě chvíli chodit nebude. Doma otíráme špinavé tlapičky a Alík zahajuje courání po bytě. Nachází velkou plyšovou berušku a nic jiného už ho nezajímá. :-D Lítá, pere se s plyšákem a po chvíli usíná. 

Hned po probouzení se oblíkám a jdeme ven. Alík udělal loužičku, okamžitě ho zahrnuji pochvalou. Potkáváme taky první jiné pejsky. Alvik se schovává za mnou, ale po chvilince se nechá očuchat. 

Doma si hrajeme, pořádně a dlouho. Cíl je jasný. Unavit Alíka, aby v noci spinkal. Do pelíšku mu dáváme deku od maminky a jde se spát. :-)