423 km

Tak jsme se dočkaly, je 14. 12. a před námi dlouhý den a dlouhá cesta. 

5:20 a my vstáváme. Teple oblíknout. Zabalit jídlo na celý den. Zkontrolovat nabité přístroje - mobil, tablet a hlavně foťák. 

6:15 vyrážíme směr vlakové nádraží Ústí nad Labem - Západ. Rozloučit. Zkontrovat jízdenky. 

6:40 nastupujeme do rychlíku číslo 883. Vlak byl vypravován z Ústí, takže jsme si v pohodě našly místo. 

6:47 máváme z okénka našemu doprovodu. Teď nás čeká dvouhodinová cesta do Kolína, tam přestupujeme. Já zapínám tablet a pouštím se do čtení. Mamka listuje v časopisech, co si vzala na cestu. 

Cesta utíká poměrně rychle. Ve vlaku je příjemně teplo. Za oknem se střídají nádraží. Litoměřice, Štětí, Mělník, Všetaty, Stará Boleslav, Lysá nad Labem, Nymburk, Poděbrady, Velký osek. "Příští stanice Kolín.". Vyšlo to akorát na dočtení knížky. Balíme. Oblíkáme se. 

8:40 vystupujeme do neznáma. Tak máme 20 minut na přestup. Teď musíme najít, kam máme jít. Rychlejší chůzi vyrážíme směr vstupní hala. Na tabuli příjezdů a odjezdů hledáme Ex 145 Landek. Poté se vrháme směr nástupiště. Nastupujeme a zabíráme si poslední volná místa na sezení. 

9:00 vyjíždíme z Kolína. Zapínám opět tablet, druhá maturitní knížka přede mnou. Tentokrát bude cesta trvat skoro tři hodiny. Ale stanic podstatně méně. Míjíme další nádraží, všechny jsou si svým způsobem podobná. Pardubice, Česká Třebová, Zábřeh na Moravě, Olomouc, Hranice na Moravě. "Příští stanice Ostrava-Svinov". Naše cílová.

11:48 opouštíme expres a hledáme východ z nádraží. Venku je hrozná zima. Fouká ostrý studený vítr. Nás to ale příliš nezajímá. Hledáme paní s pejskem (Zuzku s Nelou). 

Po chvíli je obě vidíme a spěcháme za nimi. Představujeme se. Podáváme si ruce. Vítáme se s nádherným křížencem. Nastupujeme do auta a vyrážíme do nedalekého městečka. Cesta trvá chvilinku. 

Vcházíme do domu. Svlékáme bundy a rozhlížíme se po štěněcích miminkách. Jdeme za nimi do kuchyně, kde mají své království. Jsou tak rozkošní! 7 strakatách pokladů. A Cilka ani nevím, jak popsat, jak je krásná. Sedáme si k nim na zem, opatrně, aby jsme nezasedli nějaké štěňátko. Průběžně se bavíme o všem možném, projíždíme postupně dotazy z předem připraveního seznamu. Po chvíli ke mě přichází jedno ze štěňat. Okusuje mi tkaničky. „Tohohle jsem myslela pro Vás" oznamuje nám Zuzka. „Nebude náhodou dlouhosrstý?" ptám se, jelikož jsme chtěli spíše krátkosrstého. „Bude, ale ti pelichají v podstatě méně.." pouští se do vysvětlování a názorné ukázky padání srsti na Cilce její panička. Dlouhá srst nám nevadí, a tak nakonec přikyvujeme, že rády budeme jeho majitelky. „Jak se jmenuje?" ptám se. „Alvik, ale říkáme mu Alík." To je snad osud? S mamkoou jsme pejskovi chtěly říkat právě Alík. Když ČESKÝ strakatý pes, české jméno. A Alík je česká klasika.

Alvika si fotíme, mazlíme se. Ostatní spí a on se nám jediný věnuje, jako kdyby věděl, že bude náš. 

Čas plyne a před 16 hodinou se loučíme se štěňátky a hlavně s Alvikem a vyjíždíme směr nádraží. Po chvíli jsme u nádraží. Loučíme se se Zuzkou. Ve vstupní hale hledáme opět Ex, tentokrát s číslem 144. 

16:14 a my vyrážíme zpět. Pět hodin cesty před námi. S mamkou koukáme na fotky a rozplíváme se nad štěňátkem, které budeme mít za pár týdnů doma. Je moc roztomilý. Ten jeho černý čumáček. 

19:02 po druhé a naposledy přestupujeme v Kolíně. V rychlíku začíname být unavené. Přikrýváme se bundami. Asi jsme neusnuly, ale alespoň trochu odpočíváme.

21:09 přijíždíme do Ústí nad Labem - Západ. Na obě z nás čeká doprovod opačného pohlaví. 

Nastupujeme do MHD a začínáme lehce vyprávět dojmy z výletu. Nadšené a radostné dojmy.