Poprvé na chatě

Tak jsme se rozhodli Alíkovi dopřát pořádný výběh a vydovádění se, a vyrazili jsme do České Kamenice k dědovi. :-)

Cestu zvládl Alík parádně, nekňučel, chvílemi koukal z okénka, chvílemi ležel a spal. :-)

Po příjezdu jsme ho hned vypustili na oplocenou záhradku. Poprvé bez vodítka. Alík lítal doopravdy jako utržený ze řetězu. Všechno očuchával, všude musel vše prozkoumat. Na obou sousedních zahradách jsou psi, z jedné strany zlatý retrívr - Ben, z druhé Howavard - Monty. Když Beník zpozoroval Alíka, začal štěkat, Alvik se samozřejmě hrozně bál a pelášil na druhý konec zahrady. Monty byl ale mírnější. Na Alíka neštěkl ani jednou a chtěl si hrát. Alík dokonce napůl podlezl pod plotem, naštěstí jsme ho stačili zabrzdit a vytáhnout zpátky. :-) Na dovádění s tak velkým psem je přeci jen ještě malinký, a my nechceme, aby se mu náhodou nepřihodila nějaká špatná zkušenost. 

Po dopoledním dovádění a lítání venku, jsme šli domů na oběd. V baráku má přístupnou zatím pouze kuchyň, kde budeme dnes i společně nocovat.

Odpoledne jsme se vydali na Alíkovu zatím nejdelší procházku. Trvala něco okolo hodinky a půl, chvílemi se Alík nesl v náručí. Procházku jsme zakončili v hospůdce, kde si dospělá část výletníků dala grog a já čajík. Alík mi okamžitě usnul na klíně. Úplně mrtvý. Spinkal asi 20 minut, potom si kňíknul, a tak jsme vyrazili vyvenčit a zpátky domů. Ještě chvíli lítal na zahrádce, potom usnul v pelíšku v kuchyni. 

A teď večeře, tak za hodinku ještě proběhnout po zahrádce, vyvenčit a šup spinkat. :-)

P.S.: Snažili jsme se Alíka co nejvíce a co nejhezčeji vyfotit, bohužel není to s jeho rychlostí vůbec snadné. Ale přeci jen pár povedených fotek je k nalezení na rajčatových stránkách.