Krásně náročný začátek září :)

Prázdniny utekly jako voda a nic moc zvláštního se nedělo. Víkendové jezdění na chatu do České Kamenice, se občas změnilo na delší pobyt, jinak jsme čas trávilli v Ústí... 

Zato hned první týden v září, vše mockrát překonal !

Ve středu 3. 9. jsem odjela na třídní výlet do Jetřichovic do chatek. Vzhledem k tomu, že mamča si užívala zaslouženou dovolenou, jel Alík se mnou. Cestu autem v přepravce zvládnul Alvik ukázkově, jako ostatně každou jízdu. :) V Jetřichovicích jsme byli až do čtvrtečního večera. Během dvou dnů jsme toho hoooodně nachodili a co jsme nenachodili, tak Alík dohonil u chatek, kde řádil s mými dospělými spolužáky.

Ve čtvrtek večer si nás vyzvedl děda a odvezl do České Kamenice, zde jsme měli za úkol dobalit a vykoupat se před náročným víkendem ve Věšíně - na setkání strakáčů! :)

V pátek dopoledne jsme v klidu vstali, dobalili a naskládali vše potřebné do auta. A naše tříčlenná výprava vyrazila (já, děda, Alvik). Cíl byl jasný - Věšín. Cesta uběhla velice rychle, jelikož jsme se moc těšili! Takže města plynula krásně za sebou, i když jsme párkrát zabloudili. Česká Kamenice, Litoměřice, Lovosice, Rakovník, Křivoklát, Zdice, Hořovice, Rožmitál p. T, Věšín. Přijeli jsme po více než čtyřhodinové cestě okolo 14 hod do kempu. A jak jsme si přáli, přijeli jsme mezi prvními. Uvítal nás moc milý kolektiv pořadatelů (možná spíše pořadatelek). Vyhládlí jsme si dali všichni obídek a vyčkali na vyklizení chatky. Postupně přijížděli i další a kemp se jisto jistě plnil. Jmenovky na hrudích přibývaly, strakatých šmouh přibývalo.

Páteční večer nám zpříjemnila nejen večeře, ale i ukázka dogdancingu. Potom jsme si šli poslechnout rychlokurz vystavování a přednášku o cestování se psem. Unavení po cestě a spoustě nových dojmů jsme před devátou usnuli.

V sobotu Alík nemohl dospat a tak jsme po sedmé šli na lehkou procházku okolo chatek. Nebyli jsme jediní. Před osmou se část odvážných protáhla na psí hudbu, ostatní je mohli sledovat z krásné prosluněné terasy. Dopolední program byl jasný - lehká turistika se zapeklitými úkoly. Lesní procházka byla po cca pětičlenných skupinkách. My s Alíkem jsme vyfasovali jen jednoho parťáka, Tessáka s paničkou. Šlapali jsme po oranžových fáborkách do hlouby brdských lesů a díky naší rychlosti jsme dostihli první skupinku a připojili se k nim, nyní jsme byli výrazně početnější. Rébusy jsme společně jakštakš zvládli a okruhem se vrátili zpět do kempu. Tady už na nás čekala odměna - něco malého na zub, pro psi i páničky. Před oběděm jsme si mohli ještě uplést hračky, koupit něco na bazárku, nebo poslechnout přednášku o fotografování pejsků. Potom následovalo hromadné focení. Po obědě se nám představila psí škola Pohoda a ukázala něco málo ze svého umění. Následovala další přednáška, o nelovení. Vrcholem celé soboty byly aktivity, bylo na výběr za tří - poslušnost s Pohodou, coursing a socializační dráha odvahy. Já si zvolila poslední dvě zmíněné. První přišla na řadu dráha. Alík jí zmáknul na výbornou, takže jsme si šli hrát o kousek jinam. Po hodince jsme šli na coursing. Ten mě moc překvapil, po několika zhlédnutí jiných pejsků, jsem o Alíkovi trochu pochybovala, jestli to zvládne. On ovšem překvapil! Letěl jako blesk! Dokonce nám i bylo řečeno, že by jsme se tomu mohli věnovat, že má Alík talent, tak uvidíme. :-) Večer se vyhodnotil největší psí sympaťák a sympaťačka, bohužel konkurence byla veliká a Alík nevyhrál, nám se ale líbil ze všech nejvíce. Potom jsme si šla poslechnout přednášku od Ley o tom, jak se správně starat o strakáčí miláčky a pak šup za Alíčkem do postýlky. 

V neděli nemohl dospat nejen Alík ale i já. Tak jsme šli před sedmou hodinou využít dráhu na agility. Alík mě opět mile překvapil a aktivita, kterou jsem si již dříve zvolila, že se jí budeme od září věnovat, nezklamala a potvrdila mou snad dobrou volbu. :-)

Po snídani se začal kemp přeměňovat ve výstaviště. Celé dopoledne jsme pak fandili strakatým příbuzným a poslouchali verdikty rozhodčího. Naobědvali se a utahaní vyrazili na více než 200km cestu zpět. V řízení jsme se střídali a na večeři už v pořádku dorazili domů. Teď už jen dopsat článek, dokud jsou vzpomínky ještě horké, vybalit, vykoupat, najíst, vyvenčit a spát. 

A zítra už najedeme na školní stereotyp... :-(

P.S. : Moc chci poděkovat všem organiztorům, za skvěle zvládnutý víkend pro velikánskou bandu super lidí!  A taky všem co se tak jako já modlili za krásné počasí, povedlo se nám to a teď už jen čekat a těšit se na další ročník, tentokrát v Lednici (tam snad nebude zima jako je v lednici, ale krásně teploučko a slunečno jako bylo ve Věšíně) !!!! Děkuji celé perfektní strakaté rodině !!! <3