Chemická kastrace

Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla vyzkoušet chemickou kastraci. Alík se hodně začuchává, což nám znesnadňuje trénování (hlavně agility). Vždy po chvíli uteče čuchat místo po fenečce, klepe hubou a panička pak na něj musí řvát, že je prasák, ať se laskavě uráčí přijít :D 
Na kastraci jsme jeli v rámci výletu do Kladna, k paničce naší sestry Arvičky. Pája byla skvělá a i s naším nerváčkem jsem si po chvíli poradili a trochu větší injekci, plnou zvláštní bělavé tekutiny jsme Alíkovi píchli za krk. Pak už jen krátký výlet a hurá domů.
Nástup by měl trvat něco okolo 6 týdnů, což nám vycházelo přiližně na první letošní agility tábor. A taky jsme, nejen já, začli pozorovat změny. Alíka fenečky přestali zajímat. Po zemi už tolik čumákem nerejdí a mnohem více se drží mě. Klepat držtičkou jsem ho od té doby neviděla. Takže v tomto ohledu to zabralo suprově.
Další velká změna nastala ve vnímání Alíka Lokim, Loki si na Alíka začal trochu dovolovat, ovšem zrovna u Alíka se není čeho bát, že by si to nechal líbit. A Lokimu takové chování zakazujeme.
Alíkovo nervóznější povahu to nezklidnilo, upřímně jsem ani moc nečekala, že by k tomu došlo. Některé pejsky prostě bude mít a jiné ne. V tomhle jsem celkem tolerantní, já jsem totiž taky dost nesnášenlivá na lidi a taky mi "nesedne" každý. Holt jaký pán, takový pes :-)
Nyní (1. 11.) je právě Alík na pravé kastraci, rozhodla jsem tak, protože ve výsledku je to vážně lepší pes, do chovu stejně není vhodný, tak proč mu trápit hlavičku zybtečnými hormony.